Půlnoční skřítek

Dozvěděl se totiž, že je na hřbitově u kostela ukrytý poklad. Nabrousil si špičatou motyku, na plece hodil pytel a pravou nohou vykročil za štěstím. Počkal až i na náměstí zhasne poslední světlo a pustil se do kopání. Kopal hloub a hlouběji, až dosáhnul k základům márnice a narazil motykou na železnou truhlici.

Opatrně se rozhlédl, sehnul se nad poklad, ale sotva se přiblížil rukou k truhlici, objevil se skřítek, strážce pokladu. Byl maličký jako roční dítě, ale výraz ve tváři a plnovous měl jako starý člověk. Bůhví kolik let už tady hlídal.

„Podívej se, u vás doma hoří,“ zvolal pidimužík a skočil na truhlici, aby ji před všetečným ševcem uchránil.

Lukáš se pln strachu obrátil a skutečně uviděl na obloze nad Zábědovem rudou zář. Všechno odhodil a pelášil k domovu, co mu nohy stačily. Stanul před vraty, ale po ohni ani památky. Lukáš se poohlédl, zda nehoří někde u sousedů, ale všude byl posvátný klid. Skřítek ho obelstil. Švec se obrátil a rychle zpět k pokladu. Když doběhl na místo, po díře a po pokladu už nebylo ani památky. Skřítek dobře hlídal.