České královny

Hradec Králové, Chrudim a Vysoké Mýto daroval Elišce Rejčce Václav II. v letech 1304–1305, její druhý manžel jí v roce 1307 věnoval Poličku a ve stejném roce získala Jaroměř od svého tchána Albrechta I. Habsburského. V roce 1400 byla připsána další města Trutnov, Dvůr Králové nad Labem a Mělník tentokrát Žofii Bavorské jejím mužem Václavem IV., poslední město s přídomkem věnné je Nový Bydžov, který byl věnován v roce 1569 Maxmiliánem II. Marii Španělské.

Věnná města byla především zdrojem důchodů českých královen. Z měst se vybíralo tzv. šošovné neboli daň, která se královnám odváděla dvakrát ročně. Královny s městy ale nemohly volně nakládat (např. jej prodat či dát do zástavy). Ekonomický a politický vliv města ztrácela po bitvě na Bílé hoře. Jejich právní forma však zaniká až v roce 1918 – po vzniku samostatného československého státu.

Města byla pro královny i místem zábavy, stejně jako útočištěm, kam se uchylovaly v těžkých chvílích. Například Hradec Králové si zvolily za své sídlo Eliška Rejčka a Eliška Pomořanská, v Mělníku pobývala Barbora Celská a Johana z Rožmitálu. Královny se v několika případech přímo zasloužily o rozvoj města. Například Eliška Rejčka nechala vybudovat nynější Katedrálu Svatého Ducha v Hradci Králové, Žofie Bavorská nechala dostavět nynější arciděkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi a trojlodí chrámu svatého Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem.

 (Zdroj: Krsková, Dagmar: Královny a jejich věnná města. Město Dvůr Králové nad Labem, 2001.)