Diviškova lávka
Místní pověsť
Text pověsti zaznamenané žákem Rudolfem Poplerem . Velmi pravděpodobně se jedná o totožného Rudolfa jako byl žokej (29. 5. 1899 - 16.10.1932). Je to pověst typu školní slohová práce. Takové práce sepisovali učitele se svými žáky na základě výzvy učitele Antonína Hlineckého se Skutče, ten byl neúnavným sběratelem pověstí v našem kraji. I tato slohová práce je součásti archivního souboru Regionálního muzea Vysoké Mýto – jedná se o rukopis s pověstmi Antonína Hlineckého který se jmenuje Za svitu loučí.
Text popisuje pověst o místu kousek od Mýta na Loučné směrem na Choceň, kde se říkalo Diviškova Lávka. K tomu místu se vztahuje několik pověstí k vodníkovi. Hyksa uvádí v místopise města že Divišova (Divíškova) lávka byl dřevěný přechod přes řeku u trati k Chocni. Takže to muselo být za plovárnou.
Text pověsti
Byl jeden sedlák a ten měl statek velmi chatrný. Sousedé mu říkali, aby si jej opravil, ale sedlák jim řekl, že jej dřív nespraví, dokud nechytne vodníka. Jednou šel na pole a potkal člověka, který nesl na zádech provaz. Cizinec ho sedlákovi nabízel. Sedlák se ho ptal, nač ho bude moci potřebovati, a on řekl, že by na něm udržel i vodníka. Sedlák se ho ptal, kde by se vodník nalézal. Cizinec mu řekl, že se nalézá u Diviškovy lávky, kde se pase mezi jinými koňmi. Hospodář se tam k němu přiblížil a chytil jej. Vozil s ním kámen na stavbu a statek opravil. Jednou, když odcházel, řekl služce, aby koně nenapájela. Když jednou služka napájela koně, nový kůň smutně zařehtal. Služka ho litovala a podala mu také vody, ale jak se podivila, když kůň zmizel. Potom se vodník ukazoval v různých podobách zvířecích.
Rudolf Popler
Diviškova lávka je pověstí města: Vysoké Mýto